M&S
Moje obsese jídlem z M&S stále trvá a od té doby, co prodávají i čerstvé potraviny jsem tam ještě častěji. Momentálně ujíždím na nejrůznějších salátech. Tenhle je s fetou, paprikou a těstovinama.
Ervin a Vinětka
V Bistru 8 na Letné jsem poprvé ochutnala Vinětku - víno se sifonem od Veltlin.cz .V Café v Lese jsem zas zkoušela Ervína, nejprve mi dali nějakej vadnej bez bublinek, jenže jsem nechtěla věřit, že něco, co tak pěkně vypadá může smrdět a chutnat jako zapařenej pes, Ervína mi vyměnili za jiného a já byl spokojen.
Bistro Flip
Na rohu Masarykova náměstí se nachází panoptikální Bistro Flip, kde se zastavil čas. Všechno tu je stoprocentní autentický socialismus. Potkáte tu břichatý pány, který manželka vyhodila z domu, polobezdomovce i náruživé zážitkové maniaky.
Mají tady velice milou obsluhu, ovšem pokud nevrátíte otvírák na správné místo je zle.
K jídlu jsem si neodvážila nic dát, nicméně se tu najíte i za dvacku, kde v centru tohle máte ??
Doporučuji se neostýchat a navštívit i trochu utajený snack bar, fancy šipka nad pokladnou vás navede.
Tip: utopenec za 18,- + třeboňský regent za 20,-
ROO BAR
Tyhle raw tyčinky ROO bar jsem objevila na nedávnym vegetarianskym festivalu na Vyšehradě, kde měl stánek veganskej obchod Veganz, který bude koncem roku otvírat svoji pobočku v Karlíně.
Ačkoliv tohle slisovaný sušený ovoce moc nemusim - připomíná mi to babiččiny křížaly, který mi cpala celý moje dětsví, mi tahle tyčka chutnala. Maj skvělej obal a já jsem je sehnala za 40 kč.
RAW ORGANIC a product of Bulgaria :D
Rýžový chleba z Alriso
Rýžovej chleba s bylinkama z Alriso, špenát a sušený rajčata. Ten chleba doporučuju a nejen bezlepkářům. Ta česká šumava a většina hnusochlebů z normální sámošky se nedá jíst.
nezbytnosti minulého týdne
Původně jsem si chtěla koupit nějakej levnej filmovej kompakt, ale jelikož jsem se ještě nerozhodla jakej, musela jsem si koupit zásobu prošlejch jednorázovejch fotáku za stovku ve fotoškodě. Nikdy jsem tenhle konkrétní neměla a tak se trochu bojím, co na mě po vyvolání vyleze. Každopádně jsou tyhle fotáky skvělá věc, jsou lehký, malý a pokud je na party ztratíte, zas tak moc se neděje. Lituju pak pouze ulovenych snímků na tenhle nedesignovanej skvost.
Deník nymfomanky
Deník nymfomanky je na CSFD hodnocen jako plochá srajda, nicméně mě se docela líbil a dobře se na něj dívalo, hlavně tedy na jeho hlavní představitelku, na které celý film stojí. Doporučuji jako předehru, skvěle pasuje i do dlouhých zimních večerů.
At´ vejde ten pravý
Tento pět let starý švédský film je jeden z nejlepších, co jsem za poslední měsíce viděla. Pokud chcete vidět originální upírský krvák, tak určitě doporučuji.
Chimpanzee bar
Na tyhle tyčinky jsem narazila v Bajkazylu, zaujal mě samozřejmě obal s šimpanzem, který miluju (vždycky jsem chtěla mít malýho šimpanze, o kterýho bych se mohla starat). Chimpanzee slibují čistě přírodní energetické tyčinky.
Je fakt, že v sámošce často seženete jenom přeslazený srajdy smíchaný s levnou plastovou čokoládou, který se zdravě jenom tváří. Tyčky byly akorát sladké a byly v nich brusinky, který miluju.
Velký plus je již zmiňovaný sexy design, super stránky a celá filosofie značky.
Pianistka
Momentálně mam Haneke období a sjíždim všechny jeho filmy. Na Pianistku jsem se chystala dlouho a musím říct, že předčila moje očekávaní. Pianistka je opravdu zvrácená a pobouří vás. Nejlepší scénou je pro mě šílící Pianistka v posteli se svoji matkou, kterou hraje Annie Girardot. Říká že ji miluje a v záchvatu se po ní válí a posléze prohlásí, že viděla ochlupení na jejím ohanbí.
Colore
Ráda a často utíkám do kaváren.
Pracuje se mi tam lépe, mohu u práce kouřit, aniž bych musela odbíhat ven a ten anonymní ruch provozu mě uklidňuje.Samozřejmým důvodem je, že při práci tak mohu dělat svojí nejoblíbenější činnost, kterou je konzumace poživatelných věcí a poslouchání cizích rozhovorů.
Testování veškerých podniků, kde se prodává jídlo a pití mě opravdu naplňuje, bohužel mě přímo za to, zatím nikdo neplatí a tak mi přijde ideální spojit práci a hobby.
Je to často docela dobrá motivace. Musím přiznat, že při průzkumech gastronomického terénu postupuji dost nesystematicky, což je trochu škoda. V okolí ulice Vodičkova se pohybuji dost často. Právě kousek od Vodičkovky se nachází Café Colore. Nachází se příhodně v centru ale je schováno před davy turistů. Dlouhou dobu jsem tuhle kavárnu-restauraci opomíjela a ani vlastně nevím proč, možná mi trochu vadila ta barevnost prostupující celým podnikem.
Když jsem se tam dostala poprvé, nic nenasvědčovalo tomu, že se tam ještě kdy vrátím. Jsem trochu fašista přes kávu a obecně faily s kafem nesu dost těžko a tehdy jsem právě dostala ne úplně povedené cappucino, které můj spolustolovník dokonce vrátil, aby mu po té přinesli ještě tragičtější verzi tohoto profláklého kávového nápoje.
Nicméně, jsem se tam nedávno, přiznávám, tak trochu z nouze(potřebovala jsem nějaký podnik s wiffinou a zároveň se rychle najíst) zase zavítala. Místo cappucina jsem si dala americano. Kávu tam mají značky Julius Meinl, která mi úplně nejede, ale určitě bych ji nezavrhovala.
Kdybych náhodou dostala onen šílený nápad otevřít si kavárnu nazvu to Café a budu tam podávat i jídlo, protože není nic horšího, když se v kavárně hezky rozsedíte a dostanete hlad, většinou vás totiž odbyjou toustem s čímsi, takže se na to při další návštěvě vykašlete a jdete se najíst jinam. Tenhle fenomén mě u spoustu kaváren štve a vzhledem k tomu, že opilí lidé mají větší hlad a spíše u vás vysypou svojí peněženku mi přijde, že spousta provozovatelů nevyužije šanci.
V Café Colore uspokojí všechny vrstvy mého já. Uspokojí Anku alkoholika, jelikož tu mají dobré víno(mají tu i správné sklenice na víno, což pořád není standardem) a přiměřeně silné mojito. Dále tu nasytí Anku vybiravého vegetariána, jelikož nabízejí nadprůměrné množství skvěle připravených a hlavně originálních jídel bez masa, doporučuji smaženou palačinku plněnou listovým špenátem.Nasytí tu i mého ranního kavárenského ducha, který k probuzení potřebuje kafe a cigáro.
Další věcí, která mě v café Colore opravdu baví je obsluha, jelikož můžete mít super podnik se super konceptem a skvělým kuchařem, ale pokud v něm máte neprofesionální obsluhu, jejíž vystupování pravidelně nekontrolujete, dřív nebo později na to dojedete. Obsluha v Café Colore je na jedničku s hvězdičkou, je příjemná ale nevtíravá, splní vám vše, co vám na očích vidí, doběhne vám pro cigára a je vždy po ruce, když si chcete objednat něco dalšího. Hosta vždycky potěší, pokud si obsluha pamatuje hostovi chuťové preference. Už dlouho se mi nestalo, že by mi přinesli víno na účet podniku, přitom se tahle pozornost většinou vyplatí.Tento článek dopisuji právě v Colore a můj oblíbený číšník ví, že budu pít Veltlín a přijde mi pravidelně vysypat popelník a ještě mi na účet podniku dá ochutnat vína, které jsem u nich ještě neměla. Po asi cca deseti návštěvách bych se sem nebála pozvat sebedůležitejšího člověka, jelikož Colore je sázka na jistotu.
Pracuje se mi tam lépe, mohu u práce kouřit, aniž bych musela odbíhat ven a ten anonymní ruch provozu mě uklidňuje.Samozřejmým důvodem je, že při práci tak mohu dělat svojí nejoblíbenější činnost, kterou je konzumace poživatelných věcí a poslouchání cizích rozhovorů.
Testování veškerých podniků, kde se prodává jídlo a pití mě opravdu naplňuje, bohužel mě přímo za to, zatím nikdo neplatí a tak mi přijde ideální spojit práci a hobby.
Je to často docela dobrá motivace. Musím přiznat, že při průzkumech gastronomického terénu postupuji dost nesystematicky, což je trochu škoda. V okolí ulice Vodičkova se pohybuji dost často. Právě kousek od Vodičkovky se nachází Café Colore. Nachází se příhodně v centru ale je schováno před davy turistů. Dlouhou dobu jsem tuhle kavárnu-restauraci opomíjela a ani vlastně nevím proč, možná mi trochu vadila ta barevnost prostupující celým podnikem.
Když jsem se tam dostala poprvé, nic nenasvědčovalo tomu, že se tam ještě kdy vrátím. Jsem trochu fašista přes kávu a obecně faily s kafem nesu dost těžko a tehdy jsem právě dostala ne úplně povedené cappucino, které můj spolustolovník dokonce vrátil, aby mu po té přinesli ještě tragičtější verzi tohoto profláklého kávového nápoje.
Nicméně, jsem se tam nedávno, přiznávám, tak trochu z nouze(potřebovala jsem nějaký podnik s wiffinou a zároveň se rychle najíst) zase zavítala. Místo cappucina jsem si dala americano. Kávu tam mají značky Julius Meinl, která mi úplně nejede, ale určitě bych ji nezavrhovala.
Kdybych náhodou dostala onen šílený nápad otevřít si kavárnu nazvu to Café a budu tam podávat i jídlo, protože není nic horšího, když se v kavárně hezky rozsedíte a dostanete hlad, většinou vás totiž odbyjou toustem s čímsi, takže se na to při další návštěvě vykašlete a jdete se najíst jinam. Tenhle fenomén mě u spoustu kaváren štve a vzhledem k tomu, že opilí lidé mají větší hlad a spíše u vás vysypou svojí peněženku mi přijde, že spousta provozovatelů nevyužije šanci.
V Café Colore uspokojí všechny vrstvy mého já. Uspokojí Anku alkoholika, jelikož tu mají dobré víno(mají tu i správné sklenice na víno, což pořád není standardem) a přiměřeně silné mojito. Dále tu nasytí Anku vybiravého vegetariána, jelikož nabízejí nadprůměrné množství skvěle připravených a hlavně originálních jídel bez masa, doporučuji smaženou palačinku plněnou listovým špenátem.Nasytí tu i mého ranního kavárenského ducha, který k probuzení potřebuje kafe a cigáro.
Další věcí, která mě v café Colore opravdu baví je obsluha, jelikož můžete mít super podnik se super konceptem a skvělým kuchařem, ale pokud v něm máte neprofesionální obsluhu, jejíž vystupování pravidelně nekontrolujete, dřív nebo později na to dojedete. Obsluha v Café Colore je na jedničku s hvězdičkou, je příjemná ale nevtíravá, splní vám vše, co vám na očích vidí, doběhne vám pro cigára a je vždy po ruce, když si chcete objednat něco dalšího. Hosta vždycky potěší, pokud si obsluha pamatuje hostovi chuťové preference. Už dlouho se mi nestalo, že by mi přinesli víno na účet podniku, přitom se tahle pozornost většinou vyplatí.Tento článek dopisuji právě v Colore a můj oblíbený číšník ví, že budu pít Veltlín a přijde mi pravidelně vysypat popelník a ještě mi na účet podniku dá ochutnat vína, které jsem u nich ještě neměla. Po asi cca deseti návštěvách bych se sem nebála pozvat sebedůležitejšího člověka, jelikož Colore je sázka na jistotu.
Subscribe to:
Posts (Atom)