Soup in the city

Do Soup in the City jsem se nejdříve moc těšila, po první návštěvě jsem byla sice lehce zklamána, ale podruhé se můj dojem z podniku  zlepšil.
I když je v Praze milion dobrých podniků, kde se dá dobře najíst a další nadějné se rýsují a plánují nebo je teprve hodlám vyzkoušet, tak jsem pořád nenašla ten nejoblíbenější, který splňuje moje vysoké nároky. Hledám místo, které je blízko mé obvyklé trasy doma-škola-centrum, je esteticky zajímavé, nechodí tam otravní lidé či mě přiliš nevyrušují servírky s dotazem, jak mi chutnalo nebo je-li OPRAVDU všechno v pořádku. Kvalita jídla a pestrost jídelního lístku je také samozřejmě důležitá, vzhledem k tomu, že výčet jídel, které nejím je delší než ten které ano.

Zkrátka jsem si myslela, že SitC by mohl být tím pravým, bohužel se tak asi v dohledném době nestane, ledaže by podnik na pár detailech zapracoval. Polívky tam mají fajné, velice mi vyhovuje možnost výběru velikosti polévky, v případě že se nechcete utopit v litru polévky a poté odžblunkat z podniku pryč. S tímto jevem jsem měla problém např. v Home kitchen, kde vám za vyšší cenu naservírují opravdu velký kotel polévky. Interiér je taky super. Co mě trochu zarazilo byla obsluha, která sice neurazí, ale jsem z ní mírně v rozpacích, i když na druhou stranu mi dnes slečna pochválila make-up ( !!!) a trochu tak rozjasnila jeden z nejhorších dnů mého života. Co mě také trochu zarazilo je nabízený sortiment, který je také trochu rozpačitý.
V plastu balené saláty či těstoviny umístěné v ledové tříšti ke koupi příliš nevybízí a to samé se dá tvrdit o podivně balených bagetách.Také jsem moc nepochopila nabízené hořické trubičky ( ??)
Co mě ovšem na SitC velice baví je místo, které je pro mě velice příhodné a tak doufám, že se podnik brzy změní k lepšímu, abych se tak mohla stát jeho častějším návštěvníkem.