letní čtení

Během letních dnů jsem se pokoušela vrátit do jiskřivých dětských let. Pomáhali mi v tom hlavně moje dětské knihy, které jsem při vyklízení skříně objevila.

 Znáte to, naplánujete si uklízecí den ale skončíte u vzpomínek při vyhrabávání nejrůznějších pokladů.Já sem se zasekla hlavně u těch knih, mimo knih samotných jsem objevila i ohromné množství obalů z knih, které jsem si prozíravě sundávala pokaždé, když jsem knihu nekomu půjčila, abych jako věděla, že je půjčená, nicméně jsem si už nepoznamenala komu ,takže jsem se nasrala  a pokouším se je ted zatím dost neúspěšně dostat zpět.

Uklidnilo mě, že mám zas na oplátku velké množství památníčků do kterých jsem slíbila něco nakreslit, našla jsem v nich svoje rozkreslené příšerky a ještě příšernější vzkazy, takže je zatím vracet nehodlám.Nejvíce znovu nalezených knih bylo od Jacqueline Willsonové, která byla mým dětským idolem, kterému jsem psala  láskyplné dopisy ve špatné angličtině.Takže je ted znovu louskám a jsem z toho velmi dobře naladěna žádné depky, žádné přemoudřelosti. Jsem z nich pouze příjemně rozněžnělá . Hlavně se dají číst i před spaním.Jelikož jsem si před nákou dobou zakázala kupovat nové knihy, vzhledem k tomu, že je přečtu za chvíli občas si  teda povoluji vyjímky.

Nic mě nenasere víc, než když si koupím tak blbou knihu, že se nedá ani dočíst. Když si blbou knihu jen půjčíte dá se to sníst. Vlastně úplně nejvíc jsem se posrala, když jsem blbou knihu z knihovny ztratila a přesvědčovala jsem knihovnice, že jsem tu knihu OPRAVDU vracela  a at se laskavě kouknou oni a ne já za postel, kde se po koupení úplně nové blbé knihy a zaplacení poplatku za ztracení válela.No a zkrátka jsem po dlouhé době musela zas zaplatit dluh, který v knihovně mám.Vždycky mě hřeje myšlenka na to, kolik nových knížek už koupily za moje dluhy.

 Takže mám ted doma zas kopici nepřečtených, rozečtených a přečtených knih,k vánocům si koupím čtečku 

.Mimo to jsem doma objevila dva knižní poklady, které jsem zas z nepochopitelných důvodů ignorovala. Jedním z nich je Lord Mord od českého autora, kterej píše podle mě takovým nečeskym způsobem a celkově mě to dost příjemně překvapilo a druhá byla škola madého stromu, což zní hrozně nezábavně a zavání to poučování  a moudrostma. Nakonec to bylo takové dětsky něžné a na konci jsem bulela.